Čas neúprosně ubíhá. Najednou nám není už 15, ale 25. A co nevidět nám bude 30. Jasně, i "normální" lidé jsou ze stárnutí nervózní, ale co se stane, když člověk s OCD začne přemýšlet nad tím, jak mu ubíhá čas a místo toho, aby skutečně žil na plno uvízne v koloběhu intruzivních myšlenek?
"Nesmíš šlápnout na tuhle linii mezi dlaždicemi, jinak se něco stane." To asi každý z nás jako dítě dělal, ale co se stane, když tohle nevinné chování přeroste v kompulzivní?
Byla první adventní neděle a já jsem stála pod sprchou, už třeba minut a jen jsem si dokola opakovala "Ne, ne, ne…" a brečela. Viděla jsem, co to se mnou udělalo minule a měla jsem strašnej strach, že zase skončím tam, kde předtím, a to se nesmělo stát. Čím víc jsem se tomu bránila, tím horší to bylo. Snažila jsem se to rozdýchat, nějak se uzemnit....
